La la la la la, La la la la la. La la la la la, La la la la la. Sedla si stará žluva na vykotlanej dub, začal její půvab obdivovati sup. A takto na ni mluví: "Zrodil se ve mně cit a tvoje oči žluví chci každopádně mít. Já nevím, jak mám začít," supovi jihne hlas, "na tvojí hlavě ptačí nesmí být skřiven vlas." Žluva oči mhouří a sup hovoří dál: "Za nejhroznějších bouří bych jako skála stál. A kdyby snad vichr tvá hnízda na zem smet a ty bys byla mrtvá, tak bych tě láskou sněd." Z toho poučení plyne pro žluvy, se supem o lásce, že se nemluví. Ať si žluvy pozor dají, ať si žluvy pozor dají, Ať si žluvy pozor dají, ať si s námi zazpívají: Sup sem, sup tam, nám už je to všechno jedno, sup sem, sup tam, nám už je to fuk!