Na louce vyrostla květina Nebývalého druhu. Když si ji nakrájíš do vína, Uvidíš v pokoji duhu. Marně jsem listoval v herbáři, Vypadá trochu jak jetel, Roste jen od srpna do září, Na to je třeba brát zřetel. Míti svou duhu kapesní, To je dnes určitě terno. Duhová šťáva kape z ní, Utopí v sobě to chladno a černo. Možná si ťukáte na čelo, To už máš, Plíhale, z pití. Jenže proč by se, krucinál, nesmělo Vysnít si kouzelný kvítí. Míti svou duhu kapesní, To je dnes určitě terno. Nebuďme, přátelé, adresní, Ale kdo dělá to chladno a černo? Lepší je fušovat do kytek, Když nám ten svět nějak zešed', Nežli se ztřískat jak dobytek A pak se řezat a věšet. Na louce vyrostla květina, Lalalalalalala...