Venku zuří jaro

歌詞

Sleduju jak jeden pán u okýnka usíná. Klimbá a slintá, něco se mu zdá. Strnutím pak procitá, jako tráva deštěm pobitá, vstává, před ústa si ruku dává, někam utíká. Na jeho místo k oknu usedá, ta žena,kterou dobře znám. Z obálky květů, jež držel tamten pán. Do skla na sebe se podívá, a hlavou smutně pokývá, ví,že už jen musí, že žádný můžeš neplatí I když ví,že nehřeje,že nechladí. A na dotek je jak se zdá, tak akorát. Venku zuří jaro, já mám jednu starost, kdy víceletku zasadím. Chce to ňákou změnu, to co nedoženu, z dohledu snad neztratím. Kam zmizel onen spící muž, co ho bodá jako nůž, nůž ostrý jako kletba,jako urážka. Krátký sen uprostřed dne, ho nechá,ať si vzpomene, na to na co myslet nechce,ale spíše ne.. Venku zuří jaro....... ....................